twedá
Étymologie
- Dérivé de twé (« craquer, se briser »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | twedá | twedayá | twedatá |
| 2e du sing. | twedal | twedayal | twedatal |
| 3e du sing. | twedar | twedayar | twedatar |
| 1re du plur. | twedat | twedayat | twedatat |
| 2e du plur. | twedac | twedayac | twedatac |
| 3e du plur. | twedad | twedayad | twedatad |
| 4e du plur. | twedav | twedayav | twedatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
twedá \twɛˈda\ ou \tweˈda\ intransitif
Prononciation
- France : écouter « twedá [twɛˈda] »
Références
- « twedá », dans Kotapedia