tukotabá

Étymologie

Dérivé de kotabaf, avec le préfixe tu-.

Verbe

Personne Présent Passé Futur
1re du sing. tukotabá tukotabayá tukotabatá
2e du sing. tukotabal tukotabayal tukotabatal
3e du sing. tukotabar tukotabayar tukotabatar
1re du plur. tukotabat tukotabayat tukotabatat
2e du plur. tukotabac tukotabayac tukotabatac
3e du plur. tukotabad tukotabayad tukotabatad
4e du plur. tukotabav tukotabayav tukotabatav
voir Conjugaison en kotava

tukotabá \tukɔtaˈba\ ou \tukotaˈba\ transitif

  1. Éterniser, rendre éternel.

Dérivés

Prononciation

Références