trovgá
Étymologie
- Dérivé de trovgaf (« qui est à l’envers »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur | 
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | trovgá | trovgayá | trovgatá | 
| 2e du sing. | trovgal | trovgayal | trovgatal | 
| 3e du sing. | trovgar | trovgayar | trovgatar | 
| 1re du plur. | trovgat | trovgayat | trovgatat | 
| 2e du plur. | trovgac | trovgayac | trovgatac | 
| 3e du plur. | trovgad | trovgayad | trovgatad | 
| 4e du plur. | trovgav | trovgayav | trovgatav | 
| voir Conjugaison en kotava | |||
trovgá \trɔvˈga\ ou \trovˈga\ transitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « trovgá [trovˈga] »
Références
- « trovgá », dans Kotapedia