trakú
Étymologie
- Dérivé de trak (« pensée »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | trakú | trakuyú | trakutú |
| 2e du sing. | trakul | trakuyul | trakutul |
| 3e du sing. | trakur | trakuyur | trakutur |
| 1re du plur. | trakut | trakuyut | trakutut |
| 2e du plur. | trakuc | trakuyuc | trakutuc |
| 3e du plur. | trakud | trakuyud | trakutud |
| 4e du plur. | trakuv | trakuyuv | trakutuv |
| voir Conjugaison en kotava | |||
- Penser à.
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « trakú [traˈku] »
Anagrammes
Références
- « trakú », dans Kotapedia