timuká
Étymologie
- Dérivé de timuk (« ecchymose »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | timuká | timukayá | timukatá |
| 2e du sing. | timukal | timukayal | timukatal |
| 3e du sing. | timukar | timukayar | timukatar |
| 1re du plur. | timukat | timukayat | timukatat |
| 2e du plur. | timukac | timukayac | timukatac |
| 3e du plur. | timukad | timukayad | timukatad |
| 4e du plur. | timukav | timukayav | timukatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
timuká \timuˈka\ bitransitif
Prononciation
- France : écouter « timuká [timuˈka] »
Références
- « timuká », dans Kotapedia