teyká
Étymologie
- Dérivé de teyka (« flamme »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | teyká | teykayá | teykatá |
| 2e du sing. | teykal | teykayal | teykatal |
| 3e du sing. | teykar | teykayar | teykatar |
| 1re du plur. | teykat | teykayat | teykatat |
| 2e du plur. | teykac | teykayac | teykatac |
| 3e du plur. | teykad | teykayad | teykatad |
| 4e du plur. | teykav | teykayav | teykatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
teyká \tɛjˈka\ ou \tejˈka\ intransitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « teyká [tɛjˈka] »
Références
- « teyká », dans Kotapedia