taná
Étymologie
- Dérivé de tanoy (« un, un seul »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | taná | tanayá | tanatá |
| 2e du sing. | tanal | tanayal | tanatal |
| 3e du sing. | tanar | tanayar | tanatar |
| 1re du plur. | tanat | tanayat | tanatat |
| 2e du plur. | tanac | tanayac | tanatac |
| 3e du plur. | tanad | tanayad | tanatad |
| 4e du plur. | tanav | tanayav | tanatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
taná \taˈna\ bitransitif
- Unir.
Prononciation
- France : écouter « taná [taˈna] »
Références
- « taná », dans Kotapedia