svoloč
Étymologie
- Du russe сволочь, svolóčʹ (« trainard, vagabond »), équivalent étymologique du tchèque svléci qui du sens de « tirer, trainer » a évoluer vers celui de « retirer ses vêtements, se déshabiller ».
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | svoloč | svoloče |
| Génitif | svoloče | svoločí |
| Datif | svoloči | svoločím |
| Accusatif | svoloč | svoloče |
| Vocatif | svoloči | svoloče |
| Locatif | svoloči | svoločích |
| Instrumental | svoločí | svoločemi |
svoloč \ˈsvɔlɔt͡ʃ\ féminin
- (Péjoratif) Troupe de vauriens, racaille.
Zde je to pro odvykající kuřáka a abstinenty. Nevzdělanci? Vy sami jste se nazvali svoločí. Musíte vědět k čemu se hlásit. Jestli jste flákači na podpoře a nejste?
- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
Synonymes
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage