strmý
Étymologie
Adjectif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | strmý | strmá | strmé | |
| vocatif | strmý | strmá | strmé | ||
| accusatif | strmého | strmý | strmou | strmé | |
| génitif | strmého | strmé | strmého | ||
| locatif | strmém | strmé | strmém | ||
| datif | strmému | strmé | strmému | ||
| instrumental | strmým | strmou | strmým | ||
| pluriel | nominatif | strmí | strmé | strmá | |
| vocatif | strmí | strmé | strmá | ||
| accusatif | strmé | strmá | |||
| génitif | strmých | ||||
| locatif | strmých | ||||
| datif | strmým | ||||
| instrumental | strmými | ||||
strmý \Prononciation ?\ (comparatif : strmější, superlatif : nejstrmější)
Dérivés
- strmost
Prononciation
- (Région à préciser) : écouter « strmý [Prononciation ?] »
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage
- Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2012