spolužák
Étymologie
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | spolužák | spolužáci |
| Génitif | spolužáka | spolužáků |
| Datif | spolužáku ou spolužákovi |
spolužákům |
| Accusatif | spolužáka | spolužáky |
| Vocatif | spolužáku | spolužáci |
| Locatif | spolužáku ou spolužákovi |
spolužácích |
| Instrumental | spolužákem | spolužáky |
spolužák \spɔlʊʒaːk\ masculin animé (pour une femme, on peut dire : spolužačka, spolužákyně)
- Condisciple.
- Půjdu ke dvěma spolužákům.
- J'irai chez deux camarades de classe.
- Půjdu ke dvěma spolužákům.
Synonymes
- (À l’université) kolega
Dérivés
- spolužactvo
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage