smutek

Étymologie

Dérivé de męt, avec le préfixe s- et le suffixe -ek[1].

Nom commun

smutek \smutɛk\ masculin inanimé

  1. Tristesse.
    • Exemple d’utilisation manquant. (Ajouter)

Dérivés

  • smutać
  • smutny triste »)

Prononciation

  • Pologne : écouter « smutek [smutɛk] »

Voir aussi

  • smutek sur l’encyclopédie Wikipédia (en polonais) 

Références

  1. « męt », dans Aleksander Brückner, Słownik etymologiczny języka polskiego, 1927

Étymologie

Apparenté[1] à mást embrouiller, ahurir »).

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif smutek smutky
Génitif smutku smut
Datif smutku smutkům
Accusatif smutek smutky
Vocatif smutku smutky
Locatif smutku smutcích
ou smutkách
Instrumental smutkem smutky

smutek \smʊtɛk\ masculin inanimé

  1. Tristesse.
    • Jeho bratr svou účastí na pohřbu ulevil svému smutku spojenému s odchodem blízkého příbuzného.
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

Antonymes

Dérivés

Prononciation

Voir aussi

  • smutek sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

Références

  1. Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2012