rotú
Étymologie
- Dérivé de rotaf (« mauvais, mal »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur | 
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | rotú | rotuyú | rotutú | 
| 2e du sing. | rotul | rotuyul | rotutul | 
| 3e du sing. | rotur | rotuyur | rotutur | 
| 1re du plur. | rotut | rotuyut | rotutut | 
| 2e du plur. | rotuc | rotuyuc | rotutuc | 
| 3e du plur. | rotud | rotuyud | rotutud | 
| 4e du plur. | rotuv | rotuyuv | rotutuv | 
| voir Conjugaison en kotava | |||
Prononciation
- France : écouter « rotú [roˈtu] »
Références
- « rotú », dans Kotapedia