roká
Étymologie
- Dérivé de roka (« droit »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | roká | rokayá | rokatá |
| 2e du sing. | rokal | rokayal | rokatal |
| 3e du sing. | rokar | rokayar | rokatar |
| 1re du plur. | rokat | rokayat | rokatat |
| 2e du plur. | rokac | rokayac | rokatac |
| 3e du plur. | rokad | rokayad | rokatad |
| 4e du plur. | rokav | rokayav | rokatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
roká \rɔˈka\ ou \roˈka\ bitransitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « roká [rɔˈka] »
Anagrammes
Références
- « roká », dans Kotapedia