puvoté
Étymologie
- Dérivé de puve (« plaisir »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | puvoté | puvoteyé | puvoteté |
| 2e du sing. | puvotel | puvoteyel | puvotetel |
| 3e du sing. | puvoter | puvoteyer | puvoteter |
| 1re du plur. | puvotet | puvoteyet | puvotetet |
| 2e du plur. | puvotec | puvoteyec | puvotetec |
| 3e du plur. | puvoted | puvoteyed | puvoteted |
| 4e du plur. | puvotev | puvoteyev | puvotetev |
| voir Conjugaison en kotava | |||
puvoté \puvɔˈtɛ\ ou \puvoˈte\ ou \puvoˈtɛ\ ou \puvɔˈte\ transitif
- Complaire à.
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « puvoté [puvoˈtɛ] »
Références
- « puvoté », dans Kotapedia