propagátor
Étymologie
- Du latin propagator.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | propagátor | propagátoři ou propagátorové |
| Génitif | propagátora | propagátorů |
| Datif | propagátorovi ou propagátoru |
propagátorům |
| Accusatif | propagátora | propagátory |
| Vocatif | propagátore | propagátoři ou propagátorové |
| Locatif | propagátorovi ou propagátoru |
propagátorech |
| Instrumental | propagátorem | propagátory |
propagátor \Prononciation ?\ masculin animé (pour une femme, on dit : propagátorka)
- Propagateur.
Téma sexuální výchovy bylo aktuální v devadesátých letech, kdy se střetali propagátoři zavedení této výchovy do škol se zastánci názoru, že osvěta v této intimní oblasti je rodičovskou doménou, že něco tak soukromého do veřejné sféry nepatří.
— (Sexuální výchova jak v době temna?)- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
Apparentés étymologiques
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage