pronájem
Étymologie
- Déverbal de pronajímat, pronajmout (« louer »).
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel | 
|---|---|---|
| Nominatif | pronájem | pronájmy | 
| Génitif | pronájmu | pronájmů | 
| Datif | pronájmu | pronájmům | 
| Accusatif | pronájem | pronájmy | 
| Vocatif | pronájme | pronájmy | 
| Locatif | pronájmu | pronájmech | 
| Instrumental | pronájmem | pronájmy | 
pronájem \prɔnaːjɛm\ masculin inanimé
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage