prokurátor

Étymologie

Du latin procurator.

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif prokurátor prokurátoři
Génitif prokurátora prokurátorů
Datif prokurátorovi
ou prokurátoru 		prokurátorům
Accusatif prokurátora prokurátory
Vocatif prokurátore prokurátoři
Locatif prokurátorovi
ou prokurátoru 		prokurátorech
Instrumental prokurátorem prokurátory

prokurátor \prɔkʊraːtɔr\ masculin animé (pour une femme, on dit : prokurátorka)

  1. (Justice) Procureur.
    • Prokutároři, vojenští prokurátoři a polní prokurátoři vykonají při prvním ustanovení tuto přísahu: „Přísáhám, že budu věren Československé republice, jejímu společenskému řádu a státnímu zřízení, jejímu presidentu a její vládě, že budu zachovávat zákony a jiné právní předpisy a pečovat, aby jich bylo užíváno podle zásad socialistické zákonnosti v zájmu pracujícího lidu, a přísně zachovávat mlčenlivost o úředních věcech.“ — (§ 10 zákona č. 65/1952 Sb., o prokuratuře)
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Synonymes

Dérivés

Références

    Cet article est issu de Wiktionnaire. Sauf mention contraire, le texte est disponible sous Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0. Des conditions supplémentaires peuvent s’appliquer aux fichiers multimédias.