prokletý
Étymologie
Adjectif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | prokletý | prokletá | prokleté | |
| vocatif | prokletý | prokletá | prokleté | ||
| accusatif | prokletého | prokletý | prokletou | prokleté | |
| génitif | prokletého | prokleté | prokletého | ||
| locatif | prokletém | prokleté | prokletém | ||
| datif | prokletému | prokleté | prokletému | ||
| instrumental | prokletým | prokletou | prokletým | ||
| pluriel | nominatif | prokletí | prokleté | prokletá | |
| vocatif | prokletí | prokleté | prokletá | ||
| accusatif | prokleté | prokletá | |||
| génitif | prokletých | ||||
| locatif | prokletých | ||||
| datif | prokletým | ||||
| instrumental | prokletými | ||||
prokletý \ˈproklɛtiː\ (comparatif : proklatější, superlatif : nejproklatější)
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage