polá
Étymologie
- Dérivé de pola (« angoisse, état anxieux »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | polá | polayá | polatá |
| 2e du sing. | polal | polayal | polatal |
| 3e du sing. | polar | polayar | polatar |
| 1re du plur. | polat | polayat | polatat |
| 2e du plur. | polac | polayac | polatac |
| 3e du plur. | polad | polayad | polatad |
| 4e du plur. | polav | polayav | polatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
polá \pɔˈla\ ou \poˈla\ bitransitif
Prononciation
- France : écouter « polá [pɔˈla] »
Références
- « polá », dans Kotapedia