plíce

Étymologie

Du vieux slave плюшта, pljušta qui donne le polonais płuco, le bosniaque et croate pluća, le slovaque pľúca, le slovène pljuča, le serbe плућа ; plus avant, apparenté au lituanien plautis, au letton, plaušas, de l'indo-européen *pleu-tio, variante de *pleu-mon qui donne le latin pulmo.

Nom commun

Cas Singulier Pluriel
Nominatif plíce plíce
Génitif plíce plící
Datif plíci plícím
Accusatif plíci plíce
Vocatif plíce plíce
Locatif plíci plících
Instrumental plící plícemi

plíce \pliːtsɛ\ féminin

  1. (Anatomie) Poumon.
    • Plíce je párový orgán, který umožňuje výměnu plynů mezi krví a vzduchem.
      La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

Dérivés

Prononciation

Voir aussi

  • plíce sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque) 

Références

  • Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2012
  • Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage