peyá
: peya
Étymologie
- Dérivé de peya (« bâton, gun »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | peyá | peyayá | peyatá |
| 2e du sing. | peyal | peyayal | peyatal |
| 3e du sing. | peyar | peyayar | peyatar |
| 1re du plur. | peyat | peyayat | peyatat |
| 2e du plur. | peyac | peyayac | peyatac |
| 3e du plur. | peyad | peyayad | peyatad |
| 4e du plur. | peyav | peyayav | peyatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
peyá \pɛˈja\ ou \peˈja\ transitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « peyá [pɛˈja] »
Références
- « peyá », dans Kotapedia