paká
Étymologie
- Dérivé de pak (« portion, part, morceau »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | paká | pakayá | pakatá |
| 2e du sing. | pakal | pakayal | pakatal |
| 3e du sing. | pakar | pakayar | pakatar |
| 1re du plur. | pakat | pakayat | pakatat |
| 2e du plur. | pakac | pakayac | pakatac |
| 3e du plur. | pakad | pakayad | pakatad |
| 4e du plur. | pakav | pakayav | pakatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
paká \paˈka\ bitransitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « paká [paˈka] »
Anagrammes
Références
- « paká », dans Kotapedia