předchůdce
Étymologie
- De předejít, předcházet → voir před et chodec.
 
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel | 
|---|---|---|
| Nominatif | předchůdce | předchůdci  ou předchůdcové  | 
| Génitif | předchůdce | předchůdců | 
| Datif | předchůdci  ou předchůdcovi  | 
předchůdcům | 
| Accusatif | předchůdce | předchůdce | 
| Vocatif | předchůdce | předchůdci  ou předchůdcové  | 
| Locatif | předchůdci  ou předchůdcovi  | 
předchůdcích | 
| Instrumental | předchůdcem | předchůdci | 
předchůdce \Prononciation ?\ masculin animé (pour une femme, on dit : předchůdkyně)
- Prédécesseur.
starořečtina je předchůdce moderní řečtiny.
- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
 
 
Antonymes
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage