otcá
 : otca
Étymologie
- Dérivé de otca (« caparaçon »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur | 
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | otcá | otcayá | otcatá | 
| 2e du sing. | otcal | otcayal | otcatal | 
| 3e du sing. | otcar | otcayar | otcatar | 
| 1re du plur. | otcat | otcayat | otcatat | 
| 2e du plur. | otcac | otcayac | otcatac | 
| 3e du plur. | otcad | otcayad | otcatad | 
| 4e du plur. | otcav | otcayav | otcatav | 
| voir Conjugaison en kotava | |||
otcá \ɔtˈʃa\ ou \otˈʃa\ transitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « otcá [otˈʃa] »
Références
- « otcá », dans Kotapedia