orpá
Étymologie
- Dérivé de orpa (« coutume »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | orpá | orpayá | orpatá |
| 2e du sing. | orpal | orpayal | orpatal |
| 3e du sing. | orpar | orpayar | orpatar |
| 1re du plur. | orpat | orpayat | orpatat |
| 2e du plur. | orpac | orpayac | orpatac |
| 3e du plur. | orpad | orpayad | orpatad |
| 4e du plur. | orpav | orpayav | orpatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
Prononciation
- France : écouter « orpá [ɔrˈpa] »
Anagrammes
Références
- « orpá », dans Kotapedia