obyčej
Étymologie
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel | 
|---|---|---|
| Nominatif | obyčej | obyčeje | 
| Génitif | obyčeje | obyčejů | 
| Datif | obyčeji | obyčejům | 
| Accusatif | obyčej | obyčeje | 
| Vocatif | obyčeji | obyčeje | 
| Locatif | obyčeji | obyčejích | 
| Instrumental | obyčejem | obyčeji | 
obyčej \ɔbɪtʃɛj\ masculin inanimé
- Coutume, habitude.
- Z názoru, že jméno jedince je jeho duše, vychází obyčej inkarnovat duši předků do novorozenců tím, že se jim dá jméno některého z nich. - La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
 
 
Synonymes
Dérivés
- nadobyčej
- obyčejný
Voir aussi
- obyčej sur l’encyclopédie Wikipédia (en tchèque)
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage