motcá
Étymologie
- Dérivé de motc (« querelle »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | motcá | motcayá | motcatá |
| 2e du sing. | motcal | motcayal | motcatal |
| 3e du sing. | motcar | motcayar | motcatar |
| 1re du plur. | motcat | motcayat | motcatat |
| 2e du plur. | motcac | motcayac | motcatac |
| 3e du plur. | motcad | motcayad | motcatad |
| 4e du plur. | motcav | motcayav | motcatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
motcá \mɔˈtʃa\ ou \moˈtʃa\ bitransitif
Prononciation
- France : écouter « motcá [mɔˈtʃa] »
Références
- « motcá », dans Kotapedia