moetcá
Étymologie
- Dérivé de moetc (« housse »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur | 
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | moetcá | moetcayá | moetcatá | 
| 2e du sing. | moetcal | moetcayal | moetcatal | 
| 3e du sing. | moetcar | moetcayar | moetcatar | 
| 1re du plur. | moetcat | moetcayat | moetcatat | 
| 2e du plur. | moetcac | moetcayac | moetcatac | 
| 3e du plur. | moetcad | moetcayad | moetcatad | 
| 4e du plur. | moetcav | moetcayav | moetcatav | 
| voir Conjugaison en kotava | |||
moetcá \mɔɛˈtʃa\ ou \moeˈtʃa\ ou \moɛˈtʃa\ ou \mɔeˈtʃa\ transitif
Prononciation
- France : écouter « moetcá [moɛˈtʃa] »
Références
- « moetcá », dans Kotapedia