lorá
Étymologie
- Dérivé de lor (« le bruit »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur | 
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | lorá | lorayá | loratá | 
| 2e du sing. | loral | lorayal | loratal | 
| 3e du sing. | lorar | lorayar | loratar | 
| 1re du plur. | lorat | lorayat | loratat | 
| 2e du plur. | lorac | lorayac | loratac | 
| 3e du plur. | lorad | lorayad | loratad | 
| 4e du plur. | lorav | lorayav | loratav | 
| voir Conjugaison en kotava | |||
lorá \loˈra\ ou \lɔˈra\ intransitif
Prononciation
- France : écouter « lorá [lɔˈra] »
Anagrammes
Références
- « lorá », dans Kotapedia