kupá
Étymologie
- Dérivé de kup (« bouée »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | kupá | kupayá | kupatá |
| 2e du sing. | kupal | kupayal | kupatal |
| 3e du sing. | kupar | kupayar | kupatar |
| 1re du plur. | kupat | kupayat | kupatat |
| 2e du plur. | kupac | kupayac | kupatac |
| 3e du plur. | kupad | kupayad | kupatad |
| 4e du plur. | kupav | kupayav | kupatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
Prononciation
- France : écouter « kupá [kuˈpa] »
Anagrammes
Références
- « kupá », dans Kotapedia