kumbá
Étymologie
- Dérivé de kumba (« échafaud, potence, gibet »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | kumbá | kumbayá | kumbatá |
| 2e du sing. | kumbal | kumbayal | kumbatal |
| 3e du sing. | kumbar | kumbayar | kumbatar |
| 1re du plur. | kumbat | kumbayat | kumbatat |
| 2e du plur. | kumbac | kumbayac | kumbatac |
| 3e du plur. | kumbad | kumbayad | kumbatad |
| 4e du plur. | kumbav | kumbayav | kumbatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « kumbá [kumˈba] »
Références
- « kumbá », dans Kotapedia