koxolá
Étymologie
- Dérivé de koxol (« menotte »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | koxolá | koxolayá | koxolatá |
| 2e du sing. | koxolal | koxolayal | koxolatal |
| 3e du sing. | koxolar | koxolayar | koxolatar |
| 1re du plur. | koxolat | koxolayat | koxolatat |
| 2e du plur. | koxolac | koxolayac | koxolatac |
| 3e du plur. | koxolad | koxolayad | koxolatad |
| 4e du plur. | koxolav | koxolayav | koxolatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
koxolá \kɔxɔˈla\ ou \koxoˈla\ ou \koxɔˈla\ ou \kɔxoˈla\ transitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « koxolá [koxoˈla] »
Références
- « koxolá », dans Kotapedia