kosulá

Étymologie

Composé de ko et de sulá.

Verbe

Personne Présent Passé Futur
1re du sing. kosulá kosulayá kosulatá
2e du sing. kosulal kosulayal kosulatal
3e du sing. kosular kosulayar kosulatar
1re du plur. kosulat kosulayat kosulatat
2e du plur. kosulac kosulayac kosulatac
3e du plur. kosulad kosulayad kosulatad
4e du plur. kosulav kosulayav kosulatav
voir Conjugaison en kotava

kosulá \kɔsuˈla\ ou \kosuˈla\ bitransitif

  1. Abolir.

Prononciation

Références