koncept
Étymologie
- Du latin conceptus.
Nom commun
| Cas | Singulier | Duel | Pluriel |
|---|---|---|---|
| Nominatif | koncept | koncepta | koncepti |
| Accusatif | koncept | koncepta | koncepte |
| Génitif | koncepta | konceptov | konceptov |
| Datif | konceptu | konceptoma | konceptom |
| Instrumental | konceptom | konceptoma | koncepti |
| Locatif | konceptu | konceptih | konceptih |
koncept \Prononciation ?\ masculin inanimé
Étymologie
- Du latin conceptus.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | koncept | koncepty |
| Génitif | konceptu | konceptů |
| Datif | konceptu | konceptům |
| Accusatif | koncept | koncepty |
| Vocatif | koncepte | koncepty |
| Locatif | konceptu | konceptech |
| Instrumental | konceptem | koncepty |
koncept \Prononciation ?\ masculin inanimé
Apparentés étymologiques
- koncepce
- koncepční
- koncipient
- koncipista
- koncipovat
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage