koltá
Étymologie
- Dérivé de kolt (« miel »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | koltá | koltayá | koltatá |
| 2e du sing. | koltal | koltayal | koltatal |
| 3e du sing. | koltar | koltayar | koltatar |
| 1re du plur. | koltat | koltayat | koltatat |
| 2e du plur. | koltac | koltayac | koltatac |
| 3e du plur. | koltad | koltayad | koltatad |
| 4e du plur. | koltav | koltayav | koltatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
Prononciation
- France : écouter « koltá [kolˈta] »
Références
- « koltá », dans Kotapedia