koerú
Étymologie
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | koerú | koeruyú | koerutú |
| 2e du sing. | koerul | koeruyul | koerutul |
| 3e du sing. | koerur | koeruyur | koerutur |
| 1re du plur. | koerut | koeruyut | koerutut |
| 2e du plur. | koeruc | koeruyuc | koerutuc |
| 3e du plur. | koerud | koeruyud | koerutud |
| 4e du plur. | koeruv | koeruyuv | koerutuv |
| voir Conjugaison en kotava | |||
koerú \kɔɛˈru\ ou \koeˈru\ ou \koɛˈru\ ou \kɔeˈru\ bitransitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « koerú [kɔɛˈru] »
Références
- « koerú », dans Kotapedia