koeblé
Étymologie
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur | 
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | koeblé | koebleyé | koebleté | 
| 2e du sing. | koeblel | koebleyel | koebletel | 
| 3e du sing. | koebler | koebleyer | koebleter | 
| 1re du plur. | koeblet | koebleyet | koebletet | 
| 2e du plur. | koeblec | koebleyec | koebletec | 
| 3e du plur. | koebled | koebleyed | koebleted | 
| 4e du plur. | koeblev | koebleyev | koebletev | 
| voir Conjugaison en kotava | |||
Prononciation
- France : écouter « koeblé [koɛˈblɛ] »
Références
- « koeblé », dans Kotapedia