koblí
Étymologie
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | koblí | kobliyí | koblití |
| 2e du sing. | koblil | kobliyil | koblitil |
| 3e du sing. | koblir | kobliyir | koblitir |
| 1re du plur. | koblit | kobliyit | koblitit |
| 2e du plur. | koblic | kobliyic | koblitic |
| 3e du plur. | koblid | kobliyid | koblitid |
| 4e du plur. | kobliv | kobliyiv | koblitiv |
| voir Conjugaison en kotava | |||
koblí \kɔˈbli\ ou \koˈbli\ intransitif
- Naitre, apparaitre à la vie.
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « koblí [kɔˈbli] »
Références
- « koblí », dans Kotapedia