kobavé
Étymologie
- Dérivé de kobá (« travailler »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | kobavé | kobaveyé | kobaveté |
| 2e du sing. | kobavel | kobaveyel | kobavetel |
| 3e du sing. | kobaver | kobaveyer | kobaveter |
| 1re du plur. | kobavet | kobaveyet | kobavetet |
| 2e du plur. | kobavec | kobaveyec | kobavetec |
| 3e du plur. | kobaved | kobaveyed | kobaveted |
| 4e du plur. | kobavev | kobaveyev | kobavetev |
| voir Conjugaison en kotava | |||
kobavé \kɔbaˈvɛ\ ou \kobaˈve\ ou \kobaˈvɛ\ ou \kɔbaˈve\ transitif
- Travailler à.
Prononciation
- France : écouter « kobavé [kɔbaˈvɛ] »
Références
- « kobavé », dans Kotapedia