klížit

De klih (« glue, colle forte »).

klížit \Prononciation ?\ imperfectif (perfectif : sklížit) (voir la conjugaison)

1. Coller, encoller.
   • už se mu klíží oči a usíná.

     ses yeux se ferment et il s'endort.

   • Náhlý vánek oči tobě klíží,
     snad to matčin prach tě uspává,
     neb co upomínka na hry dětské
     bratrův popel s tebou pohrává. — (Jan Neruda, Hřbitovní kvítí, 2)

     La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)

• Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2012
• Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage