kipedá
Étymologie
- Dérivé du verbe kipé (« rire »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | kipedá | kipedayá | kipedatá |
| 2e du sing. | kipedal | kipedayal | kipedatal |
| 3e du sing. | kipedar | kipedayar | kipedatar |
| 1re du plur. | kipedat | kipedayat | kipedatat |
| 2e du plur. | kipedac | kipedayac | kipedatac |
| 3e du plur. | kipedad | kipedayad | kipedatad |
| 4e du plur. | kipedav | kipedayav | kipedatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
kipedá \kipɛˈda\ ou \kipeˈda\ intransitif
Prononciation
- France : écouter « kipedá [kipɛˈda] »
Références
- « kipedá », dans Kotapedia