keldoná
Étymologie
- Dérivé de kelda (« chemin »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | keldoná | keldonayá | keldonatá |
| 2e du sing. | keldonal | keldonayal | keldonatal |
| 3e du sing. | keldonar | keldonayar | keldonatar |
| 1re du plur. | keldonat | keldonayat | keldonatat |
| 2e du plur. | keldonac | keldonayac | keldonatac |
| 3e du plur. | keldonad | keldonayad | keldonatad |
| 4e du plur. | keldonav | keldonayav | keldonatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
keldoná \kɛldɔˈna\ ou \keldoˈna\ ou \kɛldoˈna\ ou \keldɔˈna\ intransitif
Prononciation
- France : écouter « keldoná [kɛldɔˈna] »
Références
- « keldoná », dans Kotapedia