kejklat
Étymologie
Verbe
kejklat \Prononciation ?\ imperfectif (voir la conjugaison)
- Hocher, branler, ne pas être fixe.
- Zub se kejklá, la dent hoche.
- Tituber.
- Kejklat se při chůzi, tituber en marchant.
Variantes
- kýklat
Synonymes
Dérivés
- kejklání (« hochement »)
- kejklavý (« branlant »)
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage
- Jiří Rejzek, Dictionnaire étymologique tchèque, Leda, Prague, 2012