kalgolé
Étymologie
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | kalgolé | kalgoleyé | kalgoleté |
| 2e du sing. | kalgolel | kalgoleyel | kalgoletel |
| 3e du sing. | kalgoler | kalgoleyer | kalgoleter |
| 1re du plur. | kalgolet | kalgoleyet | kalgoletet |
| 2e du plur. | kalgolec | kalgoleyec | kalgoletec |
| 3e du plur. | kalgoled | kalgoleyed | kalgoleted |
| 4e du plur. | kalgolev | kalgoleyev | kalgoletev |
| voir Conjugaison en kotava | |||
kalgolé \kalgɔˈlɛ\ ou \kalgoˈle\ ou \kalgoˈlɛ\ ou \kalgɔˈle\ bitransitif
- Communiquer à fond, sans réserve.
Prononciation
- France : écouter « kalgolé [kalgɔˈlɛ] »
Références
- « kalgolé », dans Kotapedia