kalamář
Étymologie
- Du latin calamarius.
Nom commun
| Cas | Singulier | Pluriel |
|---|---|---|
| Nominatif | kalamář | kalamáře |
| Génitif | kalamáře | kalamářů |
| Datif | kalamáři | kalamářům |
| Accusatif | kalamář | kalamáře |
| Vocatif | kalamáři | kalamáře |
| Locatif | kalamáři | kalamářích |
| Instrumental | kalamářem | kalamáři |
kalamář \Prononciation ?\ masculin inanimé
- Encrier ou nécessaire pour écrire.
Pisátka se nejdříve uchovávala v sáčcích a dřevěná destička s prohlubeninami pro inkoust byla odděleně. Později se začaly vyrábět krabičky ze dřeva nebo slonoviny s posouvacím víčkem, které sloužily jako kalamář a současně pro úschovu pisátek.
- La traduction en français de l’exemple manque. (Ajouter)
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage