kaimpá
Étymologie
- Dérivé de impá (« tirer »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | kaimpá | kaimpayá | kaimpatá |
| 2e du sing. | kaimpal | kaimpayal | kaimpatal |
| 3e du sing. | kaimpar | kaimpayar | kaimpatar |
| 1re du plur. | kaimpat | kaimpayat | kaimpatat |
| 2e du plur. | kaimpac | kaimpayac | kaimpatac |
| 3e du plur. | kaimpad | kaimpayad | kaimpatad |
| 4e du plur. | kaimpav | kaimpayav | kaimpatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
kaimpá \kaimˈpa\ bitransitif
Prononciation
- France : écouter « kaimpá [kaimˈpa] »
Références
- « kaimpá », dans Kotapedia