jontevá
Étymologie
- Dérivé de jontevaf (« sextuple »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur | 
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | jontevá | jontevayá | jontevatá | 
| 2e du sing. | jonteval | jontevayal | jontevatal | 
| 3e du sing. | jontevar | jontevayar | jontevatar | 
| 1re du plur. | jontevat | jontevayat | jontevatat | 
| 2e du plur. | jontevac | jontevayac | jontevatac | 
| 3e du plur. | jontevad | jontevayad | jontevatad | 
| 4e du plur. | jontevav | jontevayav | jontevatav | 
| voir Conjugaison en kotava | |||
jontevá \ʒɔntɛˈva\ ou \ʒonteˈva\ ou \ʒɔnteˈva\ ou \ʒontɛˈva\ transitif
Antonymes
Prononciation
- France : écouter « jontevá [ʒontɛˈva] »
Références
- « jontevá », dans Kotapedia