joá
Étymologie
- Dérivé de joa (« objet brisé, objet rompu »).
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | joá | joayá | joatá |
| 2e du sing. | joal | joayal | joatal |
| 3e du sing. | joar | joayar | joatar |
| 1re du plur. | joat | joayat | joatat |
| 2e du plur. | joac | joayac | joatac |
| 3e du plur. | joad | joayad | joatad |
| 4e du plur. | joav | joayav | joatav |
| voir Conjugaison en kotava | |||
joá \ʒɔˈa\ ou \ʒoˈa\ bitransitif
Dérivés
Prononciation
- France : écouter « joá [ʒɔˈa] »
Références
- « joá », dans Kotapedia