ilplekú
Étymologie
Verbe
| Personne | Présent | Passé | Futur |
|---|---|---|---|
| 1re du sing. | ilplekú | ilplekuyú | ilplekutú |
| 2e du sing. | ilplekul | ilplekuyul | ilplekutul |
| 3e du sing. | ilplekur | ilplekuyur | ilplekutur |
| 1re du plur. | ilplekut | ilplekuyut | ilplekutut |
| 2e du plur. | ilplekuc | ilplekuyuc | ilplekutuc |
| 3e du plur. | ilplekud | ilplekuyud | ilplekutud |
| 4e du plur. | ilplekuv | ilplekuyuv | ilplekutuv |
| voir Conjugaison en kotava | |||
ilplekú \ilplɛˈku\ ou \ilpleˈku\ bitransitif
Prononciation
- France : écouter « ilplekú [ilplɛˈku] »
Références
- « ilplekú », dans Kotapedia