hluchý
Étymologie
- Du vieux slave глѹхъ, gluchü qui donne le polonais głuchy (pl), le croate gluh, le russe глухой, le bulgare глух.
- Plus avant, apparenté [1] à sluch, avec une évolution consonnantique k' > k > g > h (pour hluchý) et k' > s (pour sluch) → voir clueo et gloria en latin, où la même évolution k/g se fait sentir.
Adjectif
| nombre | cas \ genre | masculin | féminin | neutre | |
|---|---|---|---|---|---|
| animé | inanimé | ||||
| singulier | nominatif | hluchý | hluchá | hluché | |
| vocatif | hluchý | hluchá | hluché | ||
| accusatif | hluchého | hluchý | hluchou | hluché | |
| génitif | hluchého | hluché | hluchého | ||
| locatif | hluchém | hluché | hluchém | ||
| datif | hluchému | hluché | hluchému | ||
| instrumental | hluchým | hluchou | hluchým | ||
| pluriel | nominatif | hluší | hluché | hluchá | |
| vocatif | hluší | hluché | hluchá | ||
| accusatif | hluché | hluchá | |||
| génitif | hluchých | ||||
| locatif | hluchých | ||||
| datif | hluchým | ||||
| instrumental | hluchými | ||||
hluchý \ˈɦluxiː\ (comparatif : hlušší, superlatif : nejhlušší)
- Sourd.
Nejsme hluší, reklamu nám zesilovat nemusíte.
- On n'est pas sourds, pas la peine de renforcer la pub.
Měsíc co měsíc jsem hlušší a hlušší.
- De mois en mois, je suis plus sourd.
Dérivés
- hluchoněmý, sourd-muet
- hluchota, surdité
- ohluchnout, devenir sourd
Références
- Ústav pro jazyk český, Akademie věd ČR, v.v.i., 2008–2025 → consulter cet ouvrage
- [1] Section étymologie de глухой